Tentokrát něco na imunitu. Lízací sůl od Trixie už používám dlouho, takže mám opravdu spousty zkušeností, které s Vámi mohu sdílet. Kdyby naše morčata uměla mluvit naší řečí určitě by nám o tom popovídala. Naštěstí se něco dá vyčíst z jejich pískání a brumlání, takže se můžete těšit na recenzi od našich morčat – Medy a Víry.
Lízací sůl nám vydržela pořádnou dobu. Těch několik měsíců, co sdílela klec s mými morčátky Medou a Vírou se z ní stala nedocenitelná část naší „smečky“. Ptáte se, jak že mohla tahle droboučká sůl vydržet zoubky mých nenasytných holčiček? Kupodivu není tak oblíbená, ale právě to z ní činí nenákladnou mňamku. Občas sem tam si k ní holky dojdou a líznou si. Toť celá komunikace morčata<–>sůl.
Lízací sůl bez držáčku není lízací solí, jelikož morčata jí zahrabou a pak už jí NIKDY (!) nenajdou. (Takže potom to samozřejmě je na mě a já se pak musím prohrabávat pylinamy sem a tam.)
Dost tlachání, já Vám tady kecám o něčem co jsem sama nikdy neměla, takže předám hodnocení Medě a Víře, které mají s lízací solí zkušenost.
Meda: „Kví-íí… brum, vrrr…“. Což v překladu znamená >> Chutná mi to, ale znám i lepší pochoutky.
Víra: „Hrr, kví, vrz- vrz, skrr“. Znovu poskytnu překlad, kdo chce ať si ho přečte a kdo tomu rozumí, ať si to podle překladu zkontroluje. Cituji: „Tohle je můj styl mňamky!! Moc mi to chutná, vždycky když jdu kolem soli, tak si líznu:)“